Když mě propustili z nemocnice, netušila jsem, jak dlouho budu doma. Což o to, odpočinout si na pár dní se mi zamlouvalo. Na začátku října bylo velmi příjemné počasí a vycházky jsem trávila opravdu vycházkami po okolí, koukala jsem na filmy, vařila si nová jídla. Nechtěla jsem však zůstat doma moc dlouho, protože jsem se cítila docela dobře.
Zatím nebyly kompletní výsledky všech odběrů, základní laboratorní hodnoty ukazovaly pouze zvýšený kreatinin a ureu, ostatní parametry byly v pořádku. Doktorka ještě v nemocnici zmiňovala genetické zatížení, možnost autoimunitní choroby. Protože mi na sonu odhalili cysty na ledvinách, ve hře byla i polycystická choroba ledvin. Možná budu muset podstoupit biopsii ledviny.
Po necelých dvou týdnech mě konečně zavolali a pozvali poprvé do nefrologické ambulance. Zatím nebyla odhalena žádná příčina selhávání ledvin, žádná jiná závažná choroba nezjištěna, na genetiku a imunologii se čekalo. Zahájila jsem tedy léčbu, která prozatím spočívala v nízkobílkovinové dietě, dostala jsem léky na vysoký krevní tlak (Fosinopril) a 6 tablet Ketosterilu denně. Ketosteril je základní „lék“ ledvinářů, jedná se vlastně jen o doplněk stravy obsahující ketokyseliny, bezdusíkaté látky, ze kterých se tvoří esenciální aminokyseliny – základní stavební kameny lidského organismu. Důležité jsou proto, aby člověk, když omezí konzumaci proteinů, stále měl dostatek živin bez zatěžování ledvin.
Nízkobílkovinová dieta spočívá v omezení příjmu proteinů na cca 0,6 – 0,8 g na kg hmotnosti za den. Nainstalovala jsem si kalorické tabulky pro občasnou kontrolu množství přijímaných proteinů. Někdy jsem přetáhla, někdy jsem snědla míň. Přiznám se, že mi dieta velmi vyhovovala. Konečně jsem se necítila svázaná mantrou dnešní doby “hlavně hodně bílkovin” a zařadila jsem víc zeleniny, brambor a pečiva. Paradoxně po téhle dietě jsem zhubla a hlavně i splaskla a nevolnosti a bolesti hlavy zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. O dietě při nemoci ledvin se dozvíte více v samostatném článku.
Nakonec jsem se záhy vrátila do práce a díky vstřícnosti ve firmě jsem mohla pokračovat na své pozici v omezeném režimu (pracovala jsem jako keramický vývojář a při výrobě zkušebních těles mi s fyzicky těžšími pracemi pomáhal kolega). Byla jsem dokonce schopna odjet na pár dní služebně do Německa, což mi dodalo jistotu, že zatím zvládnu fungovat jako doposud. Trápila mě jen větší únava, proto jsem opustila náročnější fyzické cvičení a zkusila jsem jógu. Jóga mě hodně chytla, cvičila jsem několikrát týdně a bylo to přesně to, co moje tělo potřebovalo.
Do Vánoc jsme s manželem stihli několik výletů po okolí i turistickou dovolenou na Vysočině. Těsně před Vánoci jsem šla na kontrolu. Z výsledků krve nebyla zjištěna příčina selhávání ledvin, žádná autoimunitní choroba, ani genetika. Vyhnula jsem se biopsii ledviny a dalším testům. To byly skvělé zprávy, které mě naplňovaly optimismem. Přesto jsem chtěla, aby si moji rodiče, sestry i jejich děti nechali udělat krevní testy, kdyby náhodou. Naštěstí všichni jsou zdraví. Černýho Petra jsem holt vylosovala já.
Ptala jsem se samozřejmě na budoucnost, ale lékařka nechtěla, a ani nemohla vědět, jak dlouho mi tento stabilizovaný stav vydrží. U ledvinářů je progres velmi nevyzpytatelný, hodnoty se můžou roky držet stabilně a z toho během pár měsíců prudký sešup. Takže jsem věřila, že se udržím co nejdéle v dobrém stavu a slova jako dialýza nebo transplantace jsem zasunula někam hodně daleko a vůbec jsem si nepřipouštěla, že někdy v mém životě nastanou. A až nastanou, tak budu “velká” a tyhle věci budu zvládat s nadhledem…
Takto jsem prožila asi rok od zjištění diagnózy, kreatinin se vzorně držel na hodnotách okolo 220, minerály se držely v obvyklých mezích. Pracovala jsem na plný úvazek, zvládala jsem služební cesty, konference. Na jaře a v létě jsme s manželem strávili několik dní v Jeseníkách, ve Znojmě a konečně jsme si vynahradili zmeškanou dovolenou v Tatrách. Na Rysy to nebylo, ale Predné Solisko jsem pokořila. Se skleničkou sektu ve vířivce s výhledem na Nízké Tatry jsem si říkala, že takto by to mohlo vydržet navždy…
